V 18 letech byl VIKTOR UJČÍK u dosud posledního z 12 mistrovských titulů Dukly Jihlava. Po dlouhých 22 sezónách, během nichž se třikrát stal mistrem světa a třetím nejlepším střelcem ligové historie, má jeho mateřský klub o jeho služby znovu velký zájem. „Zvažuju i tuhle možnost“, říká kanonýr v rozhovoru pro Sport.

Praha – S rodnou Jihlavou se Viktor Ujčík (41) dostal nejblíž domácímu titulu. Přestože je historicky nejúspěšnějším střelcem play off, českého zlata se nedočkal ve Slávií, Třinci, v Plzni, ve Spartě ani ve Vítkovicích, kde hrál naposledy. V Ostravě mu skončila smlouva a Ujčík se rozhlíží po svém novém angažmá. Nejvíc o něj stojí právě Jihlava. „Je pravda, že jsem za ní v mistrovské sezóně nastoupil, ale jen dvakrát, tohle nepočítám. Moc velkou zásluhu jsem tehdy na poháru neměl,“ usmívá se.

Jak to s jednáními s prvoligovou Jihlavou aktuálně vypadá?

Má eminentní zájem. Jsem s ní v kontaktu a zvažuju i tuhle možnost. Teď je mi 41, musím vědět, že o mě má trenér a lidi kolem zájem. Nechci být někde nedbytečný. A kdybych měl další zdravotní problémy, radši to sám ukončím než abych byl někomu na obtíž.“

Bral by jste Jihlavu jako symbolicky návrat domů?

„Jihlava by byla volba srdce než rozumu. Co si budeme povídat… Mám z toho svým způsobem strach. Aby tam lidi neměli nějak veliká očekávání, jako že najednou bude hrát Jihlava o postup. Tak to nechodí. Celý tým musí být dobrý a zralý, v dnešním hokeji jeden hráč nic neudělá. Hrozně bych se na jedné straně chtěl vrátit, na druhé straně mám strach. To říkám na rovinu. Uvidíme. Až budu stoprocentně přesvědčený, rozhodnu se. Počítám, že tak během měsíce.“

Vítkovice už ve hře nejsou?

„Myslím, že už ne. Zájem vypadá jinak. Ale nechci nikomu křivdit, respektuju tyhle věci. Budují si tým, mají nějakou představu. Je to každého právo. Mluvil jsem s generálním manažerem (Petrem Husičkou), zmínil se o nějakých problémech se swponzorem a de facto mi řekl, že mi nemá co nabídnout. Tím bych to ukončil. Je mi to sice líto kvůli divákům, ale když nechtějí, chápu to.“

Mluvíme o prvoligové Jihlavě. Extraligové ambice nemáte?

„Samozřejmě bych si ještě hrozně rád zahrál někde, kde by byla šance zaútočit na titul, ale ve 41 letech se už hůř vybírá.“ (usmívá se)

Nakolik Vám hledání nové pravidlo o povinném nasazování mladých hráčů? Od nadcházející sezóny bude platit pro extraligu i první ligu…

“ Tohle pro mě není nic příjemného, to je jasný. Ale buď si pro mě někdo místo najde, nebo ne. Abych měl být někde jen trpěný spíš než chtěný, to bych nechtěl.“

Co pravidlu říkáte?

“ Nevím, jestli to bude šťastné rozhodnutí. Když jsem byl mladej nikdo mi nezametal cestu. Buď jsem na to měl a by jsem lepší než starší hráči, nebo jsem na to neměl a nehrál jsem. Říkám si, jestli to nebude kontraproduktivní. Aby se mladí kluci neuspokojili – aha, mám tady místo jistý, protože to někdo nakazuje. Nebudu na sobě tak dělat jako když místo jisté neměli. Ukáže čas co to přinese.“

Jaké jsou tedy vedle nabídky Jihlavy vaše aktuální možnosti?

“ Abych pravdu řekl, nic jsem zatím nehledal. Potřeboval jsem hlavně sám sebe přesvědčit, že přístí sezónu chci ještě hrát. Jak jsem se ale díval na finále Plzně a na Stanley Cup, chuť hrát znovu převládla. Začal jsem sám trénovat. Potřeboval jsem si vyzkoušet, jestli tělo zátěž vydrží. A musím říct, že jsem spokojený.  Dokonce jsem si na rotopedu zajel osobní rekordy, jaké jsem nenajel před rokem, před dvěma. Teď se začnu po něčem dívat, jestli bude vůbec zájem. Chci ještě přístí sezónu hrát.“

Bezprostředně po sezóně jste chuť pokračovat neměl?

„Byl jsem hodně zklamaný. Z toho, jak se pro mě sezona vyvíjela, protože jsem byl hodně zraněný. Měl jsem problémy s kolenem, pak se žebry. A když jsme v domácím zápase vypadli ve čtvrtfinále se Zlínem, byl jsem hrozně zklamaný. V emocích se člověk moc nekontroluje, v té chvíli jsem si říkal, že to je konec.“ Mával jsem divákům v Ostravě s tím, že jsem se loučil. Ale teď se mi to rozleželo, hlava i tělo chtějí pokračovat. Hokej mám moc rád na to, abych skončil.“

Prý vás přemlouvala i manželka, abyste ještě nekončil. 

“ Jen mi říkala, abych nepouštěl do světa nějaký definitní verdikt, který bych pak musel měnit. Nenutila mě k tomu, abych pokračoval. Jen mi řekla, abych se dobře rozmyslel, nedělal gesta a nechal si na rozhodnutí v klidu čas. Ne to rozhlašovat hned po zápase, když se prohrálo a jste v emocích.“

Bydlíte za Prahou. Jak jste zvládl povodně?

“ Mám dům v Říčanech, to je kousek od Prahy. Je naštěstí na docela šikovném místě, voda tu není. Ale je to síla co se kolem dělo! Strašné… Když vidíte co lidi znova a znova zažívají… Smekám před nimi. Proti tomu jsou nějaké hokejové starosti malicherné.“